Ilúzia a skutočnosť

Luigi Pirandello vnímal kapitalistickou společnost jako nemoc. Podle něj lidé ztratili jistotu a stabilitu. Jeho životní pohled provázely posměch, ironie a sarkasmus. Talianské publikum dlouho neocenilo velikost tohoto tragika, který se usmívá nad absurditou života. Nejprve ho pochopili diváci v Berlíně, Paříži a Praze. Pirandello se radoval, když s napětím sledovali dialog ostrého kritika měšťáckých předsudků. Jeho pronikavá satira ohromovala diváky v zahraničních divadlech. Základem jeho nemilosrdné analýzy je relativita všeho a věčný konflikt mezi jednotlivcem a společností. Antonio Gramsci označil Pirandella za člověka, který se vzbouřil proti měšťáckému způsobu života, který uvízl ve slepé uličce před i po první světové válce. Pirandellovy satiry jsou skutečně jako granáty hozené do společnosti plné předsudků.