Zástupy žasly nad jeho učením

Rozjímání vycházející z Duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly – shrnutí. Ještě předtím, než papež Pavel III. v roce 1548 Duchovní cvičení oficiálně schválil a než se stala známou, Ignác si plně uvědomoval hodnotu toho, co vytvořil. S pokorou a upřímností napsal jednomu ze svých budoucích spolubratrů: „Cvičení jsou to nejlepší, co si mohu v tomto životě přát, aby člověk sám z nich čerpal užitek a mohl ho přinášet i druhým.“ Nebyla to jen sebezchvala. Od prvního potvrzení Cvičení Apoštolským stolcem se k nim vyjádřilo dalších třicet papežů. Zásadním dokumentem o Cvičeních je encyklika Pia XI. Mens nostra, kde píše: „Je dokázáno, že mezi všemi způsoby duchovních cvičení vyniká jeden. Je to metoda svatého Ignáce z Loyoly. Tato pozoruhodná knížka, malá rozsahem, ale plná moudrosti, od svého schválení (…) září jako nejmoudřejší a jedinečný soubor pravd, které vedou duše k spáse.“ Jan Pavel II. pak Duchovní cvičení označil za „velmi účinný prostředek k hluboké obnově křesťanského života.“