Významná esej Luigiho Pirandella, italského spisovatele a dramatika, oceněného Nobelovou cenou za literaturu v roce 1934, se zabývá podstatou humoru. Zkoumá rozdíly mezi humorem a humorismem, a také klasické a moderní pojetí smíchu, směšnosti a ironie. Pirandello se zaměřuje na historický a literární kontext těchto jevů.
Esej je rozdělena do dvou částí. V první autor sleduje vývoj humoru skrze literární historii a porovnává, jak se s ním vypořádávali různí spisovatelé a básníci v různých obdobích. V druhé části Pirandello na základě těchto pozorování formuluje obecné teorie, které jsou relevantní i v současnosti.