Tyto tři povídky pocházejí ze sbírky Kresby z Ještědí, která vznikla v době, kdy byla Eliška Krásnohorská v nejlepší formě a psala ji mezi rozsáhlejšími románovými díly. Všechny se věnují lásce v různých podobách, od vtipných až po dojemné momenty, a kladou důraz na vykreslení postav z běžného života. Povídka Námluvy je plná veselé atmosféry a bohatě využívá nářečí a lidových zvyků. Nebožka Barbora vypráví citlivý příběh o vzájemné péči dvou starších lidí. A povídka Hubička se stala základem libreta k Smetanově stejnojmenné opeře.