Letní korespondence Karoliny Světlé z roku 1862 se sestrou Sofií Podlipskou, Marií Němečkovou a Janem Nerudou odhaluje příběh lásky mezi dvěma mladými spisovateli. Světlé bylo tehdy dvaatřicet let, Nerudovi osmadvacet. Nerudovy dopisy, v nichž vyjadřoval silné city, existují pouze v opisech, které Světlá zasílala sestře. Vnímala se jako žena, která se snaží pomoci a usměrnit mladého, talentovaného, ale vnitřně neklidného Nerudu. Aby mu unikl vězení kvůli dluhům, tajně s pomocí Marie Němečkové zorganizovala finanční pomoc. Jejich sbližování však náhle skončilo Mariiným prozrazením tajemství – vztah byl odhalen a většina dopisů zničena. Světlá svému manželovi slíbila, že s Nerudou už nikdy nepromluví ani mu nenapíše.