Hrdinou se člověk nerodí, ale stává

Životní příběh pražského arcibiskupa a kardinála Františka Tomáška (1965-1992) je zrcadlem jeho hlubokých obav, nadějí a silné víry. Tomášek zastával během svého života řadu rolí a pro jeho myšlení byl klíčový II. vatikánský koncil. Ve složité situaci církve v Československu se opíral o své teologické znalosti, duchovní vhled, zkušenosti z pastorace i názory lidí, kterým věřil. Přestože zpočátku nevystupoval proti komunistickému režimu s velkou razancí, pod náporem neustálých konfliktů se jeho vůdčí schopnosti postupně rozvíjely. I v pokročilém věku dokázal pozorně naslouchat různým názorům a na základě nich se rozhodovat. Držíc se svých zásad zbožnosti, byl zároveň otevřený novým myšlenkám. Hluboce zakořeněný v katolické tradici a věrný církevnímu učení, se zároveň zasadil o ochranu nejen církevních, ale i občanských a lidských práv. Jeho život je inspirací pro současnou církev, protože včas dokázal rozpoznat a reagovat na výzvy doby. František Tomášek zůstává v paměti národa jako výrazná a charismatická osobnost, která i ve vysokém věku nacházela nové cesty řešení. V jeho době byli církev a křesťané aktivními a přínosnými účastníky společenského života.