Hostinec U kamenného stolu

Humor a laskavost lázeňského života. Román Hostinec U kamenného stolu, poprvé vydaný v roce 1941, si rychle získal čtenáře a o několik let později byl úspěšně zfilmován (1949). V lázeňském městečku Poláček vypráví příběh Šimona Tatrmuže, majitele proslulého hostince, a jeho ženy Boženy. Jsou to typičtí zástupci střední vrstvy, dobrosrdeční, ale s poněkud naivními představami o světě. K nim se přidává řada dalších komických postav – například spory vedoucí bratři inženýři, kteří po Tatrmužově smrti neobratně řídí hostinec, rodina rady Dyndery užívající si klid lázeňského života, student Lumír, jehož touha po dobrodružství se střetává s nedodělanou matematikou, nebo svůdník a herec Benno Mertense. Autor s mistrovskou psychologickou přesností a citem pro jazyk zachytil atmosféru maloměsta plného afér, konfliktů a zábavných situací. I když v jeho psaní občas zazní ironie, k hostinci U kamenného stolu a jeho lidem cítí především vlídné porozumění. Kvůli dobromyslnému a neproblematickému obsahu nemohl román v začátcích čtyřicátých let vyjít pod jménem autora, a proto jej na žádost nakladatele podepsal malíř Vlastimil Rada.