Hory a údolí života

S přibývajícím věkem vnímám putování jako metaforu života. Každá etapa má svou vlastní podobu a náročnost. Zvláště mě přitahují hory, kde si znovu a znovu ověřuji své hranice a stále se pouštím do nových věcí, čímž si udržuji vitalitu. Již ve starověku nacházeli filosofové inspiraci a rozvíjeli své myšlenky během chůze, a proto je putování nadčasové. Často mi přináší nové podněty a nápady. Krása hor v nás vzbuzuje úctu k Bohu a jeho stvoření, zároveň nás učí pokoře a dává nám širší pohled na život. Stejně jako životní cesta, i putování po horách vyžaduje, abychom se nespoléhali jen na vlastní síly, hospodárně využívali energii, zbavili se nepotřebného balastu a statečně čelili novým překážkám.