V pokračování úspěšného románu Slepá bohyně se čtenáři opět setkávají s inspektorkou Hanne Wilhelmsenovou a policejním prokurátorem Hakonem Sandem. Po mrazivé zimě přichází nečekané horké jaro a s ním i nápor násilných činů, které kriminalisty zcela zahlcují. Mezi nimi se objevují zvláštní sobotní masakry – místa plná krve, ale bez obětí a pachatele. V této situaci se vyšetřování znásilnění mladé studentky medicíny dostává do stínu. Její otec je s přístupem policie nespokojen a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Anne Holtová v této knize ještě více prohlubuje své mistrovství v popisu policejní práce, a to včetně každodenních problémů s nedostatkem financí a personálu. Její policisté nejsou dokonalí, ale lidé s vlastními slabostmi a soukromým životem, který trpí jejich náročnou prací. Nejvíce na čtenáře působí vhled do mysli napadené dívky a prožívání jejího otce. Román se posouvá od vysoké politiky k běžné kriminalitě, která však odráží palčivý problém xenofobie. Případ může připomenout události spojené s Andersem Breivikem a norská realita devadesátých let se může zdát překvapivě podobná současné situaci v České republice.