Nietzsche v této i dřívější knize o řecké kultuře projevuje hluboký obdiv k myslitelům, kteří žili před Sókratem. Považuje je za vrcholné představitele řeckého myšlení a jejich vliv je patrný v jeho vlastních dílech. Zvláště silně rezonuje s „záhadnými“ slovy a celkovým pojetím Hérakleita z Efesu, a pochopení Nietzscheho tvorby vyžaduje zohlednění těchto vlivů.