Tento sedmý díl klasické filosofie se zaměřuje na základní myšlenky, které umožňují racionálně vysvětlit a obhájit morálku. I když se s těmito tématy čtenáři již setkali, zde jsou podrobněji rozvedeny a upřesněny s ohledem na jejich význam pro etiku. Kant věřil, že smysluplná morálka, která není jen lidskou představou, vyžaduje víru v život po smrti a v Boha, a proto tyto možnosti alespoň předpokládal. Díky specifickému pohledu na Kantovo myšlení lze tyto předpoklady chápat jako pevné základy. Úvahy o pravdě a lidské existenci zároveň posilují etické uvažování v době, kdy se často setkáváme s relativismem a popíráním morálních hodnot.