Druhý díl této řady klasické filosofie se zabývá noetikou, tedy studiem spolehlivosti a možností lidského poznání – tématem náročným, ale zásadním. Optimistické hodnocení lidského myšlení je totiž nezbytné pro jakoukoli vědu a zároveň představuje základní pilíř celé filosofie. Mnozí čtenáři, zvyklí na novověkou filosofii, mohou být překvapeni autorovým ostrým odmítnutím moderních teorií poznání, které považuje za hlavní příčinu současné krize ve filosofii. Dalším možným překvapením může být, že autor vychází z pozic klasického realismu, který je často vnímán jako zastaralý. Pokud však přijmeme, že ve filosofii rozhoduje pouze pravda, nikoli čas, dojdeme k nutnosti zásadně přehodnotit současné, převážně skeptické, představy o poznání. Autor se snaží dokázat, že realismus je pravdivý, a to ne pouze návratem ke klasickému realismu, ale jeho pozici prohlubuje a kriticky zkoumá jak novověkou filosofii, tak i dogmatismus některých realistů. Kniha není klasická učebnice a neobsahuje vyčerpávající přehled poznání. Její hlavní záměr spočívá v posunu od tradičního psychologického pohledu na poznání k důrazu na noetický aspekt v rámci teorie poznání.