Fatal Virtual

Přežil jsem to. Už teď vám to mohu říct, i když nevím, jestli má život ještě nějaký smysl. Zdroje energie ubývaly rychleji, než vědci dokázali přijít na nové řešení. A přitom to bylo tak jednoduché… Přenést celý svět, včetně ekonomiky, do virtuální reality. Počítače, které ji pohánějí, spotřebují jen zlomek energie oproti skutečnému světu. Skvělý nápad. Ale i virtuální svět potřeboval někoho, kdo ho bude udržovat, a o ty udržovatele se muselo postarat. Jsem jeden z nich. Žiju v devátém patře prázdné administrativní budovy a mám ji celou pro sebe. V centru jsou opuštěné všechny budovy, protože devětadevadesát procent lidí žije v obytných čtvrtích na okraji města a téměř neustále je připojených do virtuální reality. Všechno fungovalo perfektně, dokud se mi nezačalo zdát, že se virtuální svět divně mísí se skutečností. Prosakuje do ní. Někde musela být chyba. Ale co s tím… Pořídil jsem si glock. Jenže brzy jsem zjistil, že to nebude stačit. Potřeboval jsem něco silnějšího. Třeba vagón plastické trhaviny.