Experimentální démonologie

Nezabýváme se zde tím, zda se démonologie za více než půl století od vydání Dürrovy průkopnické knihy rozvinula, nebo naopak upadla. Důležité je konstatovat, že se dosud nestala předmětem seriózního vědeckého zkoumání, což je naštěstí. Dnes je však možné se ptát, zda jsou fenomény, se kterými démonologie pracuje, pouhými projekcemi podvědomí evokátora, nebo zda mají vlastní existenci. Odpověď moderního okultismu je ambivalentní, podobně jako odpověď moderní fyziky na otázku po podstatě světla. Stejně jako světlo má vlastnosti vlnění i částice, i démonologické fenomény je třeba chápat psychologicky jako archetypy kolektivního nevědomí a zároveň tradičně jako samostatné entity. Upřednostňování pouze jedné z těchto perspektiv může být zavádějící a vést k chybám v praktické práci. Současnému člověku je bližší psychologické hledisko, což se odráží i ve většině moderní okultní literatury ovlivněné Jungovou psychologií. Zatímco středověký mág evokoval démona lásky Anaela, moderní evokátor komunikuje s animou nebo personifikovaným libidem. Magický kruh symbolizuje integritu ega evokátora a jeho překročení, ať už symbolické, nebo skutečné, může vést k narušení osobnosti a psychiky. Stará okultní literatura varuje před šílenstvím či smrtí. Výsledek magické operace lze dnes chápat jako synchronicitu, nikoli jako magickou kauzalitu. Tradiční pojetí je však často jednodušší a dokáže stručně a symbolicky shrnout jev, který by jinak vyžadoval rozsáhlé psychologické a terminologické vysvětlení. Co se týče Dürrova apelu k přehodnocení a opravě starých rituálů, významnou práci v této oblasti odvedl anglický okultista Aleister Crowley. Přispěli i další, méně známí badatelé, včetně českého mága a theurga Dr. Jana Kefera, který ve své knize “Theurgie magické evokace” publikoval zkrácený český překlad prvních tří experimentů z Dürrovy “Experimentální démonologie” a kriticky je zhodnotil. S Keferovým překladem jsem se při své práci seznámil. Kefer Dürrovy předpisy označuje za primitivní, což je pravda, protože se nemohou rovnat detailně propracovaným starým grimoárům, jako je Faustova “Magie innaturalis”. Přesto si myslím, že Dürrova kniha má svou hodnotu. Může sloužit jako inspirace pro začínající evokátory, kteří nemají dostatečnou praxi ani hluboké znalosti hermetických věd, které jsou nezbytné pro bezpečné provádění složitějších rituálů. V překladu jsem vypustil některé autorovy poznámky, které již dnes ztratily platnost. (Např. “Krevel a magnetovec jsou k dostání v každé lékárně.“) Vídeň, v květnu 1990 J. V. Vydání první.