Exil a království

Sbírka povídek Exil a království od Alberta Camuse vyšla v roce 1957. Vznikala v době, kdy se autor cítil osamělý a izolovaný, a to jak kvůli rozchodu s Jean-Paulem Sartrem a dalšími levicovými intelektuály, tak kvůli osobním problémům spojeným s pokusy jeho ženy o sebevraždu. Tato situace se pravděpodobně odrazila v Camusově tvorbě, která se začala posouvat od snahy o změnu světa k dílům, jež svět spíše zkoumají a nechávají ho otevřený různým výkladům. Již samotný název knihy, který se netýká žádné z povídek, je záhadný. Všechny postavy, například Janina v povídce Cizoložnice nebo Jonáš v povídce Jonáš aneb umělec při práci, se pohybují mezi dvěma protiklady: „exilem“, tedy pocitem odcizení a vyvržení, a „královstvím“, což představuje úplné a téměř mystické sjednocení se světem. Tato vnitřní rozpolcenost je nejzřetelněji zobrazena v povídce Jonáš aneb umělec při práci. Otázka, zda malíř, uzavřený ve svém světě, na plátno maluje slova „Jsem sám“ nebo „Jsem s vámi“, odráží i Camusovo vlastní rozpoložení v době, kdy Exil a království vznikal.