Eseje

Marcel Proust je znám především díky svému rozsáhlému a zásadnímu dílu Hledání ztraceného času. Méně známá je sbírka šestnácti esejů, sestavená po autorově smrti z jeho pozůstalosti. Tato kniha však není dílem vedlejším, ale spíše představuje důležitou přípravu na jeho hlavní román. Původně zamýšlená jako kritická studie, zaměřená především na Balzaca, Sainte-Beuva, Nervala a Baudelaire, se postupně rozrostla o úvahy vzpomínkové a psychologické. Z těchto esejů se vyvinul typický Proustův styl a románová forma, která kombinuje prvky vyprávění, lyriky a eseje. Kniha, psaná v letech 1908–1910, tak obsahuje podstatné zárodky budoucího románu a její nedokončenost to jen potvrzuje. Baudelaireovy básně do češtiny přeložil Ivan Slavík.