Dvě na čtvrtou sonetů v rytmu srdce

Sonet vnímá Josef Pepson Snětivý jako formu básně plnou skryté touhy, kterou může osvobodit pouze obrat v devátém verši – ať už k vykoupení, nebo k zániku. Jeho čtvrtá sbírka se proto nese výhradně v jejím znamení. Vznikala převážně na přelomu let 2014 a 2015, v autorově osobním období těžkostí. Smutek je však často zdrojem inspirace a Pepson do šestnácti sonetů vložil veškerý svůj žal, ale i lásku, naději a víru. Čtenáře zavede do nitra rozervané duše, která i přes bolest stále tvoří, a do míst v Čechách, k nimž ho táhne srdce. Nad celou sbírkou se vznáší vzpomínka na osudovou ženu, jejíž jméno už nikdy nevysloví – ztracenou lásku, která ho provází jako temný, ale krásný stín.