Držkou na rohožce

Dosáhl osmnácti a cítí, že mu život dosud utekl. Z dětství si pamatuje jen rodičovské spory a plyšového šaška, který skončil na ulici místo něj. Následovalo dětství zahlcené péčí o sedm mladších sourozenců, věkem od tří do sedmnácti let – neustálý shon. K tomu ještě tři tety a strýc, kteří mu neustále něco nařizovali: úklid, vynášení odpadků, mytí nádobí, učňovské školy… Neustálý shon, shon, shon! Ale teď se všechno změní. Je dospělý, nezávislý a plný očekávání, co se týče žen i života obecně – tam venku, ve velkoměstě. Věří, že konečně začne opravdu žít.