Černý kříž

V současné literatuře o druhé světové válce převažují akční válečné příběhy. Kniha amerického autora Grega Ilese "Černý kříž" je od tohoto zavedeného schématu odklonem, aniž by se stala nudnou moralizací. Jak trefně poznamenal Stephen King, kniha je "v ohni napětí" a díky dynamickému ději, autorovu stylu a kvalitnímu překladu Pavla Dufka se čte velmi svižně, i přes svou rozsáhlost. Příběh se soustředí na koncentrační tábory a osudy Židů během války, což samo o sobě vybízí k zamyšlení nad hranicemi lidskosti. Propracované dialogy, které se dotýkají otázky oběti menšiny pro záchranu většiny, pak nutí k zamyšlení nad lidskou krutostí a pomstou. Kniha, jak upozorňuje i autor, není pro slabší povahy. Iles se snaží upozornit na to, že antisemitismus nebyl výhradně německým problémem, ale projevoval se i v Británii a dalších evropských zemích. Zároveň poukazuje na to, že koncentrační tábory nebyly určeny pouze pro vyvražďování Židů. Hlavními hrdiny jsou Jonas Stern, židovský partyzán z Palestiny, a Mark McConell, americký pacifistický vědec pracující na tajném spojeneckém výzkumu ochrany proti bojovým plynům. Do rukou britských zpravodajců se dostanou vzorky smrtelně jedovatých plynů soman a sarin, vyvíjených Němci s Himmlerovou podporou pro použití proti spojeneckým vojskům v případě invaze do Francie. Továrna a testovací místo se nachází v koncentračním táboře Totenhausen, kde se plyny testují na vězních. Britské velení, včetně W. Churchilla, se rozhodne demonstrovat odhodlání odpovědět na případný plynový útok stejnou zbraní a tajně nařídí zlikvidovat tábor i s jeho obyvateli nově vyrobeným britským plynem, aby Himmlera odradili od dalšího vývoje. Ačkoliv je příběh smyšlený, autor ve svém doslovu zdůrazňuje, že vycházel ze skutečných událostí, které byly často ještě děsivější. Totenhausen a hlavní hrdinové jsou fikce, ale mnoho postav a míst je inspirováno reálnými událostmi války. Plyny soman a sarin jsou skutečné a dodnes patří mezi nejjedovatější bojové látky. "Černý kříž" se odlišuje od ostatních knih o válce tím, že se autor vyhýbá jakýmkoliv odlehčeným vsuvkám. Na závěr je třeba připomenout autorova slova: "... rád bych požádal mladé čtenáře, aby si uvědomili, že padesát let od konce války není dlouhá doba!"