Thomas Hardy se věnoval psaní kratších povídek ve více sbírkách, přičemž *Drobné ironie života* představují jeho poslední a zároveň vrcholné dílo v této oblasti (vydáno 1894). Povídky v této sbírce, jak už název napovídá, odrážejí typický Hardyho pohled na život, v němž ironie osudu často obrací lidské touhy a naděje v zklamání a smutek. Postavy a prostředí jsou vykresleny s mimořádnou živostí a autor dokáže s minimálními prostředky dosáhnout silného dojmu. Čtenář se s postavami snadno ztotožní, prožívá s nimi jejich emoce a sleduje nečekané zvraty v jejich osudech. Kniha čtenáře plně pohltí a naplní jeho očekávání jak obsahem, tak formou.