Dopisy Emilovi

Po prohlídce mi lékařka, velmi příjemná žena, řekla, že můj zdravotní stav odpovídá mému věku. Znělo to vážně, ale prý se s tím nedá nic dělat. Chtěl jsem si s ní trochu popovídat, jen tak volně o všem možném, ale když jsem se jí zeptal, co dělá večer kolem deváté hodiny, rozesmála se a upozornila mě, že bych v tu dobu už měl být v posteli. Když jsem se jí zeptal, jestli ve své, ostře mě napomenula, abych nedělal nepatřičné poznámky, protože by to mohlo mít následky. To mě tak zaskočilo, že jsem si musel jít dát dvě Becherovky do bistra přes ulici. Vím, že můj zdravotní stav je úměrný mému věku a že už se asi nezlepší, ale proč mi to doktorka zdůrazňuje, místo aby se mnou alespoň trochu pobavila? Mohl jsem se zeptat: „Co děláte večer kolem deváté, paní doktorko? Já už jsem v posteli a vy byste tam měla být taky.“ Nebo: „V té samé posteli, paní doktorko? Pokud vám nevadí, že tam bude i můj manžel…“ Takováto vtipná konverzace by mě určitě povzbudila.