Divím se, že jsem tak veselý

21. března 1945 zasáhly Vídeň americké bomby a zničily dům, ve kterém se před náletem ukrylo sedm lidí – tři muži, tři ženy a malé dítě. Nikdo z nich nemohl tušit, jaké hrůzy je čekají, a každý se s krizí vyrovnával jinak. Záchranářské práce u zasypaných ruin byly náročné. Muži, který nakonec skupinu osvobodil, postupně odhalil tajemství, jež obklopovala přeživší, a zjistil, co se v úkrytu odehrálo. Autor opět prokázal svůj talent poutavého vypravěče: s citem vykresluje atmosféru, vytváří uvěřitelné postavy a mistrně buduje napětí až do finálního odhalení.