Deník haiku 4

Čas běží rychleji? Těžko říct. Miloň Čepelka ale v této knize rozhodně zrychlil, alespoň co se týče poezie. Čekání na třetí svazek haiku trvalo osm let, na čtvrtý už jen dva – a to je dobře. Čtenáři se znovu mohou ponořit do kouzla tradiční formy pět-sedm-pět a nahlédnout do básníkovy duše, která se projevuje v jednoduchosti a zároveň hloubce. Mění se svět? Možná. Ale měníme se především my, a to je přirozené. Jak už řekl svatý Augustin, doba odráží to, jací jsme. V této čtvrté knize haiku už nenajdeme tolik proměnlivých nálad a mytologických postav, zůstává tu jedna věrná průvodkyně. Básně jsou možná na první pohled temnější, ale přesto optimistické a plné víry v dobro. A i když se zdá, že autor více píše o světě kolem nás, jeho čtenáři vědí, že nezapomíná na lidské srdce. Básník nám dává jednoduchou radu: „Vnímejte, čtěte, přemýšlejte… a žijte!“ A jistě se s námi brzy znovu setká. Proto se s Deníkem haiku 4 nerozlučujte po prvním přečtení. Vraťte se k němu, objevte nové nuance a hloubku.