Třetí kniha se zabývá dějiny českých zemí v letech 895 až 1125, tedy dobou křesťanskou a vévodskou. Popisuje události jako vraždu svatého Václava jeho bratrem Boleslavem a smrt jeho babičky, svaté Ludmily, kterou na rozkaz Václavovy matky Drahomíry uškrtili jejím vlastním šátkem, jenž se stal jejím symbolem. Kniha se dále věnuje vládě Spytihněva I., Vratislava I. (otce Václava a Boleslava I.), Václava, Boleslava I., Boleslava II. Pobožného a jeho potomků, zejména úpadku českého státu za Boleslava III. Ryšavého. Zmiňuje také Břetislava I., který obnovil moc Čech a zavedl zákon o dědičnosti trůnu, Spytihněva II. a jeho bratrů, Vratislava II., jeho rodinných sporů a bojů o moc mezi syny a synovci, a Břetislava II., který vyhnal ze Sázavského kláštera slovanské mnichy, kteří zde udržovali staroslověnské tradice svatých Cyrila a Metoděje. Vláda Břetislavova bratra, Bořivoje II., znamenala poprvé porušení zákona o dědičnosti. Kniha se dále zabývá například vyvražděním rodu Vršovců v roce 1108 na příkaz Přemyslovců.