Dech je třetí román, ve kterém se spisovatel vrací ke vzpomínkám na své dětství a mládí. Vypráví příběh osmnáctiletého chlapce, těžce nemocného a umírajícího v nemocniční místnosti. Sleduje jeho boj o uzdravení, silnou vůli žít a složité vztahy v rodině, především k milovanému dědečkovi. Román vrcholí katarzí a následným setkáním matky se synem, ale nezapomíná ani na přítomnost zla a útlaku, které zasahují do života i na samé hranici smrti. Bernhardův suverénní a asketicky strohý styl není jen otázkou formy, ale odráží jeho tvůrčí postoj – odmítání iluzí a snahu o nekompromisní, přesné zobrazení reality. Dech je tak považován za jedno z nejzralejších a nejvýznamnějších děl tohoto autora.