Měl by člověk obětovat své osobní štěstí pro dobro národa? Osud Zdeňky Havlíčkové (1848-1872) ukazuje střet mezi těmito dvěma silami. Tato dcera Karla Havlíčka, která vyrůstala v péči své tety, mohla prožít běžný život – vdát se, nebo se živit jako vychovatelka či společnice. Místo toho se však její srdce upnulo k rakouskému důstojníkovi, což jí vyneslo zavržení ze strany národa. Zdeňka zemřela v pouhých čtyřiadvaceti letech, stala se nechtěnou obětí politických ambicí a tragickou postavou v národně-ideologických hrách.