Čtyři knihy sonetů

Čtyři knihy sonetů vznikly původně jako čtyři samostatné cykly, psané mezi lety 1890 a 1892 a tematicky inspirované ročními dobami. Ve sbírce nejsou uspořádány podle sledování ročních období, ale podle pořadí jejich vzniku a vydání: nejprve *Letní sonety* (1890/1891), poté *Zimní sonety* (1891/1892), *Jarní sonety* (1892/1893) a nakonec *Podzimní sonety* (1892/1894). Stejně jako v Macharově tvorbě celkově, i zde se osobní lyrika mísí s kritikou společnosti – její lhostejnosti, pokrytectví, falešné morálky a prázdného patriotismu. Autor se zamýšlí nad soudobým světem a moderní civilizací a vyjadřuje pocity zklamání, ale i touhy po samostatnosti, zájmu a aktivitě, které jsou vlastní mladé generaci. Tato témata si zachovávají svou aktuálnost dodnes.