Čtyři cestopisy

Karel Čapek píše o svých cestách s dětským nadšením a obdivem. Všímá si podstaty a zvláštností navštívených zemí a s lehkostí předává své dojmy čtenářům. Jeho cestopisy, stejně jako ilustrace, se pohybují mezi vážností a veselím a dokážou zachytit atmosféru místa lépe než běžné průvodce. Čapek se vyhýbá turisticky oblíbeným místům a hledá nepoznané. I ve známých věcech dokáže objevit překvapivé a kouzelné detaily díky svému svěžímu, hravému a vtipnému pohledu. Cestování v něm i v čtenářích probouzí okouzlení rozmanitostí světa, pocit svobody a návrat k sobě samému – chvíle opravdového štěstí. Například o Zahradách Alcázaru píše: „Jsou typické pro španělské zahrady, i když skrývají unikáty, jako baňos, klenutá koupací síň milenky krále Petra Ukrutného. Říká se, že dvořané pili vodu z její koupele, čemuž ale nevěřím, protože v Seville jsem viděl jen málo caballeros pít vodu.“