Televizní debata mezi Noamem Chomskym a Michelem Foucaultem, uskutečněná v roce 1971 v Holandsku, představovala střetnutí dvou odlišných, ale významných směrů myšlení. Chomsky, lingvista a politický aktivista, vycházel z racionalistické tradice a věřil v potenciál člověka a společnosti. Foucault, filozof zpochybňující zavedené normy, upozorňoval na vliv mocenských vztahů a dominantního diskurzu na lidské jednání. Debata se nejprve zaměřila na otázky lidské přirozenosti, jazyka a vývoje vědy. Chomsky obhajoval kreativitu a schopnost poznávání, zatímco Foucault problematizoval samotný pojem lidské přirozenosti a zdůrazňoval význam kolektivního vědění. V druhé části se oba věnovali politice, shodli se na nutnosti zásadních společenských změn, ale rozcházeli se v jejich pojetí. Chomsky preferoval svobodomyslný, anarchistický socialismus, Foucault byl tehdy ovlivněn maoistickým marxismem. Tato výměna názorů byla vlastně pokračováním debaty o lidské přirozenosti, ale zároveň se týkala otázek, jak dosáhnout změny a na jakých hodnotách ji založit. Kniha obsahuje i dvě eseje, které s odstupem času a z různých politických pozic interpretují tuto diskusi. Politolog Pavel Barša ji hodnotí z pohledu postrevoluční politiky, Ondřej Slačálek z časopisu A-kontra z hlediska možností globální revoluce.