Čistý

Pressia si z dob před Explozí a z dětství téměř nic nepamatuje. Ukrývá se se svým dědečkem ve skříňce v rozpadlém holičství a trápí ji vzpomínky na vše, co bylo ztraceno – na svět plný zábavy, kin, oslav a rodinného života, který se proměnil v popel, jizvy a zmrzačené těla. Nyní, když dovršila věku, kdy se všichni musí hlásit do milice, kde z nich buď udělají vojáky, nebo je využijí jako terče, pokud jsou příliš slabí, už nemůže předstírat, že je dítě. Rozhodne se utéct. Existují však i ti, kteří apokalypsu přežili bez úhony. Žijí v bezpečí za zdmi Dómu, kde chrání svá zdravá, geneticky vylepšená těla. Partridge, jehož otec je v Dómu vysoce postavený, se cítí osamělý a odcizený. Trápí ho pocit ztráty – možná kvůli rozpadlé rodině, chladnému otci a bratrovu sebevraždě, možná proto, že se jeho matka do Dómu nikdy nedostala. Nebo kvůli klaustrofobii a pocitu, že se Dóm stává nástrojem krutého režimu. Když zaslechne náznak, že jeho matka možná stále žije, riskuje vše a uprchne z Dómu, aby ji našel.