Chůze

Tato novela sleduje dva muže, kteří každé pondělí a středu chodí na procházku a vzpomínají na přítele, jenž zešílel. Jejich chůze je obrazem neustálého plynutí života, který existuje pouze v pohybu a končí, jakmile se zastaví. Zvláštní příhoda v Rustenschacherově obchodě s oblečením ukazuje, že člověk si ideální kalhoty představí dřív, než je vůbec začne hledat, a proto očekává, že všude narazí na zboží méně kvalitní. Thomas Bernhard se ale s tímto zjištěním nespokojí. Jeho postava neustále očekává zklamání, ale nakonec přijde chvíle, kdy je jich příliš mnoho a zastaví se. To je však zároveň propad do šílenství, protože život je neustálý pohyb mezi extrémy a nemá žádný střed. Kdo se zastaví, ztratí se. Neměli bychom se ptát, proč chodíme, jinak hrozí, že se zastavíme. Dřívější velcí spisovatelé vnímali Rakousko jako laboratoř zkázy, v době velkých změn a padajících říší. Thomas Bernhard už píše o jiných časech a jeho Rakousko je spíše nemocnicí, která zkoumá různé projevy a důsledky nemoci jménem život.