Černý milenec

Toto dílo je dramatickou básní, a to nejen podle svého podtitulu. Již při čtení je zřetelná tvůrčí síla autora, který s vervou rozehrává střetnutí sil života. Právě tento boj dává dílu jeho hlubší smysl. Jak říká epilog – „Došla réva k zralosti. A mor ji pohltil. A mor dozrál. A láska jej pohltila a stala se světlem.“ – tak se odehrává vnitřní děj Černého milence, napínavě budovaný a rozvíjený od počátku. Vnější forma díla je však daleko bohatší, než by tento popis vnitřního děje naznačoval. Je to silné, lidské a živé podobenství typů, které v každém z nás vyvolávají dramatické zkoušky. Kdyby nezasáhl mor, zkouška, která v závěru vrcholí, zápas mezi královnou Barborkou, milovnicí života, a její soupeřkou Eliškou, severskou odpůrkyní smyslnosti, a také mezi Jaškem, žíznivcem po… tento zápas by nevyhnutelně skončil vzájemným zničením. Děj, který se na začátku rozvíjí s lehkostí a radostí, má však jeden zvláštní rys. Není to jednoduchý boj dobra proti zlu, ale hlubší a lidštější hledání. Všechno je v nás dáno, stačí to najít, dramaticky odhalit a prožít.