První román vznikl jako reakce na atomové bombardování a zamýšlí se nad možnostmi využití jaderné fyziky. Vypráví o profesoru Hronovi, geniálním, ale zvráceném vědci, a jeho spolupracovníkovi Birsenovi, kteří vyvinuli ničivou zbraň založenou na radioaktivitě a zároveň experimentovali s ovlivňováním živých organismů pomocí „živých elektronů“. Kniha se zabývá nebezpečím zneužití vědy a techniky. Druhý román naopak oslavuje sílu techniky, která lidem umožňuje cestovat do vesmíru a vytvářet obyvatelné prostředí na jiných planetách. Vesmírní průzkumníci na Marsu objeví pozůstatky pokročilé civilizace, která se zničila vlastními technologiemi. Autor tímto kontrastem zdůrazňuje, že technika by měla sloužit k rozvoji lidstva. Oba romány, kvalitní ukázky technického sci-fi z poloviny 20. století, vycházejí v rámci edice sledující vývoj sci-fi literatury v českých zemích.