Blázni z Hepteridy / Zájem galaxie

Vědeckofantastický román Ludvíka Součka Blázni z Hepteridy poprvé vycházel na pokračování v časopise Letectví a kosmonautika v roce 1972. Knižně byl vydán až později, v letech 1980 a 1986 nakladatelstvím Albatros v edici Karavana, a to už po autorově smrti. Sci-fi odborník Ondřej Neff jej charakterizuje jako „vesmírnou operu“ plnou typických prvků, jako jsou cesty mezi galaxiemi a skrze mimoprostor. Příběh Bláznů z Hepteridy je kombinací různých „záhadologických“ témat, kterým se Souček ve svých výzkumech věnoval. Setkáváme se zde s tibetskými mnichy a jejich Shabhallu, s teoriemi o černých a červích děrách, a dokonce s představou „červotočivého vesmíru“. Autor prolíná děje starověkých civilizací, jako jsou Harappa, Mohendžodaro, Chetitové a Sumerové, s legendární Noemovou archou – obří sedmiveslicí zvanou hepterida – a jejím údajným přistáním na hoře Ararat. První soubor českého sci-fi, který se zaměřil na tento žánr, byl Součkův Zájem galaxie, vydaný v roce 1973 nakladatelstvím Mladá fronta v edici 13. Tento cyklus dvanácti povídek se inspiruje především historickými událostmi a Souček v nich klade otázku, zda Zemi v minulosti nenavštívili mimozemšťané, podobně jako Erik von Däniken. Častým motivem jeho tvorby je také cestování časem.