Tento svazek próz Zdeňka Zapletala (1951) nabízí pohled na proměny, kterými prošla naše společnost za posledních třicet let. Povídka *Sen na konci rána*, ačkoliv publikovaná v roce 1988, vznikala již v roce 1981 v Gottwaldově a zachycuje letargii a bezradnost spojenou s koncem reálného socialismu. Autor citlivě vykresluje, jak se v této atmosféře rozpadaly mezilidské vztahy a jak ztrácela slova svůj smysl. *Kobova garáž* z roku 1992 zase sleduje osudy obyčejných lidí během přeměny Gottwaldova zpět na Zlín. Zapletal však netvoří pouhou kroniku událostí, ale propojuje životy svých postav do románu plného vášně, osamělosti a hledání smyslu. Jeho hrdinové se pohybují v prostředí erotických zklamání, přeplněných náměstí, cizích pokojů a skromných ubytoven. Autor ukazuje sílu lidské touhy po životě i přes všechny slabosti. V *Andělech a Démoních* (1996) se postavy vydávají do nově otevřeného světa a sdílejí zkušenosti autorovy generace, která si konečně mohla plnit své sny, ale za vysokou cenu. Kniha se ptá, jaké to bylo najednou stanout v tolik vysněném San Francisku a jak se člověk vyrovná s nečekaným zásahem smrti. V díle je zřetelná autobiografická linka, možná proto, že je příliš bolestivá.