Baronka v opeře

Jarmila Novotná (1907–1994) byla jednou z nejvýznamnějších operních pěveckých osobností 20. století. Její kariéra začala v Národním divadle, kde v sedmnácti letech poprvé zazářila jako Mařenka ze Smetanovy opery. Poté se stala hvězdou předních světových scén – berlínské a vídeňské Státní opery, Salcburských letních her. Získala si obdiv v Paříži, Londýně, Buenos Aires, Veroně a Neapoli. V newyorské Metropolitní opeře vystupovala šestnáct let, což je nejdelší doba, jakou kdy dosáhl český zpěvák. Spolupracovala s významnými umělci, jako byli dirigent Arturo Toscanini a režisér Max Reinhardt. Zahrála si i ve filmu, například v Poznamenaných po boku Ivana Jandla, jediného českého držitele Oscara za herecký výkon. Obdivovali ji i vlivní muži té doby, včetně prezidenta T. G. Masaryka a jeho syna Jana. Skladatelé, jako Richard Strauss a Franz Lehár, pro ni psali role na míru. Během války se stala symbolem českého odporu, její cyklus Lidických písní, vytvořený ve spolupráci s Janem Masarykem, významně přispěl k propagaci československého odboje v zahraničí. Přestože se o vlast zasloužila, byla nucena dvakrát ji opustit, v letech 1939 a 1948. Historik a spisovatel Pavel Kosatík v knize podrobně a citlivě popisuje tento pozoruhodný a zároveň složitý životní příběh, s důrazem na kulturní a historické souvislosti doby.