Barbora harfenice

Příběh slepé Barbory, ženy žijící na venkově, vypráví o jejím náročném životě plném překážek. Od dětství, poznamenaného nemocí a jizvami, se statečně snaží zabezpečit sebe a svého syna. Po ztrátě zraku díky neštovicím se Barbora v ústavu v Praze naučila hrát na harfu, což jí umožňuje se živit. I přes její snahu o samostatnost ji však matka a sestra neustále kritizují a využívají. Jedinou oporou a radostí Barbory je syn Tomáš, jehož otce nikdy nepoznala. Přestože život není vždy snadný, i pro ni přicházejí chvíle štěstí.