Král Krysa

Král Krysa, debutový román Jamese Clavella z roku 1962, vypráví příběh britských a amerických válečných zajatců bojujících o přežití v japonském táboře v Singapuru během druhé světové války. Autor do románu vložil vlastní zkušenosti z tří let strávených v nechvalně známém táboře Čangi, kde přežil spolu s necelými 10 000 muži z původních 150 000 vězňů. Postava Petera Marlowa je autorovým zrcadlem. Kniha věrně zobrazuje japonskou mentalitu válečných let – jejich krutost a bezvýhradné plnění rozkazů z táborů v Čangi činily nejstrašnější místa pro zajatce. V takovém prostředí se z vězňů stávali lidé na hranici lidskosti. Mezi nimi se objevil muž, který dokázal v táboře nejen přežít, ale i vzkvétat. Získal si přezdívku Král a v táboře skutečně vládl. Ačkoli ho zajatci nenáviděli, zároveň ho potřebovali, protože dokázal zajistit cokoliv – jídlo, léky, nebo jiné věci. Přátelství s anglickým důstojníkem Peterem Marlowem ho však naučilo, že život má i jiné hodnoty než jen peníze. Když po kapitulaci Japonska dorazili do Čangi američtí důstojníci, byli zděšeni tím, jak se vězni dokázali udržet naživu. Ti, kteří se tolik let těšili domů, se najednou báli budoucnosti a návratu do civilního života. Největší šok však prožíval Král, který byl v táboře téměř božstvo, ale venku zůstal bez domova, přátel a zlomený. Tři a půl roku v Čangi zanechalo na zajatcích hluboké fyzické i psychické rány. Přesto přežili. I přes svou beletristickou formu je kniha založena na skutečných zajateckých táborech a autor, díky vlastním zážitkům, dokázal příběhu dodat autenticitu. Román se implicitně staví proti kritice použití atomových bomb, které vedly k rychlému konci války s Japonskem. V roce 1965 byl Král Krysa zfilmován.