Novela Ano, vydaná v roce 1978, patří k dílům Thomase Bernharda (1931–1989), nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století. Vznikla ve stejném roce jako jeho prózy Dech, Imitátor hlasů a divadelní hra Immanuel Kant, přesto se od nich i od dalších Bernhardových knih výrazně odlišuje. Ano vypráví o přátelství a o překonávání osamělosti, o smíření a složitosti lidských vztahů. Současně je to kniha, která přijímá jak smrt, tak život. Bernhard zde vystupuje v neobvyklé roli autora, který hledá a nachází osobu, jež mu zásadně změní život, a čerpá inspiraci z ženského světa. Ano je jeho nejmírnější a možná i nejcitlivější dílo, zároveň však s nejsilnějšími autobiografickými prvky. Touto novelou autor nastoupil cestu k fiktivně (auto)biografickému psaní, kde se prolíná realita a fikce, a která vyústila v jeho nejslavnější dílo – Vyhlazení.