Afghánské tažení

Tato válka se neliší od těch, které jsme vedli dříve. Nepřítel se s námi neutkává v otevřené bitvě, ale i když ho porazíme, nesmíří se s naší vládou a neustále se vrací. Jeho nenávist je silná, ale překonává ji trpělivost a schopnost snášet utrpení. Těmito slovy, které by se daly slyšet i dnes z mnoha válečných zón, se Steven Pressfield, autor známý svými historickými válečnými romány, vrací k tažení Alexandra Velikého do Afghánistánu v letech 330–327 před naším letopočtem. Jeho epická rekonstrukce připomíná současné konflikty v Iráku a Afghánistánu. Příběh Afghánského tažení vypráví mladý makedonský voják Mathias. Skrze jeho oči nahlížíme do vojenských i morálních problémů, kterým čelili Alexandr a jeho muži v novém typu války. Museli se přizpůsobit metodám neústupného nepřítele, jeho teroru a partyzánské taktice, která zahrnovala i civilisty, včetně žen a dětí. Mathias se připojuje k Alexandrově armádě po porážce Perské říše, když se vojska posouvají na východ do Afghánistánu, lákáni pověstmi o bohatstvích Indie. Bojuje po boku vrstevníků i zkušených veteránů a podílí se na Alexandrově taktice spálené země. Zároveň prožívá vášnivý, ale tragický milostný vztah s afghánskou dívkou, poznamenaný brutalitou obou kultur a vlastní zaslepeností. Mathias popisuje každodenní násilí a ukazuje, jakou cenu platí armáda s humanistickými zásadami, když se snaží ovládnout lid, který je fanaticky oddaný svému náboženství a je připraven zemřít za své ideály. Střet západní armády s divokými válečníky Východu, odhodlanými bránit svou svobodu za každou cenu, vytváří silné drama, které Steven Pressfield, mistr v zobrazování starověkých konfliktů, dokázal literárně ztvárnit s mimořádnou přesvědčivostí.