Admirál čaje

Stradický se s románem Admirál čaje (1996) výrazně zařadil mezi postmoderní autory. Vytváří světy jako demiurgové, přičemž jeho prostředkem je hra, včetně sebepodvodů s vlastním jménem a předpovědí smrti. V prostředí odtrženém od reality si libuje v kombinování skutečných historických událostí s vymyšlenými představami, čímž vytváří alternativní reality – proto mu je blízké i internetové prostředí. Každou větou rozbíjí vnímání skutečnosti a buduje novou, vlastní. Ilustrativní je věta: „Nato obrátil koně naruby a prašně odcválal dovnitř sama sebe.“ Často se zaměřuje na mýtus stvoření, na roli tvůrce, který oživuje neživé. Zda jeho opakovaný boj s Bohem není ve skutečnosti snahou o Boha, zůstává otevřené – tento boj se projevuje v paradoxní „teologii rouhání“ nebo „vesmírném řádu“, který je u Stradického spíše chaosem, a to ve zvýšené míře.