Básně vzniklé v letech 1910–1914. Část textů byla přejata z narychlo naplánované a nevydané sbírky Prosté kytice; také proti má kompozice sbírky charakter jisté nahodilosti a provizornosti. Tematicky se verše obracejí k hořkosladkosti lásky a vášně a bouřlivě se vyznávají básníkově ženě; přítomny jsou také básně zachycující nálady a imprese vyvolané přírodou či gotickou ruinou.
Básnická sbírka z Dykovy válečné tetralogie přináší obrazy a rozjímání z vězení: policejní věznice v Praze, posádkového vězení ve Vídni, pochmurné cely a okna, jímž je vidět jen kousek zamračeného nebe. Verše v klíčovou báseň Země mluví, zachycující tvrdý vztah české země ajejích dětí.