Edice Netopýr nabízí čtenářům knihy, které si získaly trvalé místo v srdcích čtenářů. Jsou to příběhy, které provokují k zamyšlení a o kterých se dá dlouho a s chutí diskutovat, ať už s přáteli u piva, vína nebo třeba s mlsným kouskem.
Esejistu a povídkáře R. L. Stevensona ani jeho klasický viktoriánský horor o sváru dobra a zla v lidském nitru není třeba dlouhosáhle představovat. Oslovuje, baví (a děsí) již celé generace čtenářů. I proto jsme tuto knihu vybrali jako první do nové edice Netopýr, která bude přinášet to nejčtivější ze světové i české literatury.
Soubor deseti krátkých humorných povídek vycházel v letech 1880–1885 jako seriál v časopise. Lewis Carroll skryl do každého příběhu nejméně jeden hlavolam z aritmetiky, algebry či geometrie, a jeho tehdejší čtenáři mu posílali více či méně seriózní řešení. Došlé odpovědi Carrollovi posloužily nejen pro výklad daného matematického úkolu, ale také jako příležitost k dalším hříčkám a hrátkám, jež tvoří druhou část knihy. Zamotaný příběh má veškerý šarm a důvtip Carrollových proslulých děl a podle mnohých čtenářů je dokonce nejzdařilejším autorovým pokusem o kombinaci humoru a matematiky.
Čapkovy apokryfy patří k textům, které k nám stále promlouvají současným hlasem. Čapek je příležitostně psal v průběhu celé své literární dráhy, a představují tedy určitý průřez tématy, jimiž se zabýval. Apokryf je specifický literární žánr s dlouhou tradicí – původně se jednalo o texty, které měly vyplnit „mezery“ v biblických příbězích a kanonických životopisech svatých. Čapkovy apokryfy se však nesnaží dobrat toho, „jak to bylo“ nebo dokonce „jak to bylo doopravdy“. Z každého velkého historického či literárního příběhu si autor bere pouze střep – postavu, větu nebo scénu – a zasazuje ho do vlastního rámu. Cílem není poučení, ale hra.
Irský dramatik, básník a spisovatel Oscar Wilde ve své osobě spojoval ideál svobodného umělce bořícího společenské konvence, autora úchvatných podobenství a vtipného glosátora, s člověkem, který nesmírně touží po vlastní popularitě a je schopen aktivně propagovat své dílo. Podle dobových svědectví byl skvělým vypravěčem, schopným řadu hodin bavit společnost. Námi vydávaná kniha vyšla poprvé v roce 1891 jako Lord Arthur Savile’s Crime and other Stories. Tři z textů sbírky vyšly již dříve časopisecky (nejstarší z nich, Strašidlo Cantervillské, již v roce 1887), titulní povídka byla naopak dopsána až pro knižní vydání. Wilde údajně vyprávěl, že v ní sám sobě vydal zlověstné proroctví – něco podobného totiž prožil dodatečně. V roce 1891, po vydání sbírky, mu prý věštila z ruky cikánka, že se za tři roky vlastní vinou dostane do vězení... Přeložil J. Z. Novák.
Howard Phillips Lovecraft je znám především jako autor hororů, v jeho díle se však mísí mnohem víc: snová poetika, přehlídka tvorů na rozhraní mezi lidským, zvířecím a nadpřirozeným světem, cynický náhled na svět, okouzlení krásou i suchý humor. Vybrané povídky, včetně nejznámějšího Lovecraftova textu Volání Cthulhu, dokládají autorovu představu, že svět není takový, jak se na pohled jeví. Za stěnou spánku, ve zdech mansardy, ve městě s podivnou pověstí nebo pod hladinou moře, všude se mohou skrývat věci nečekané - a poměrně znepokojivé. Co se ale přihodí těm, kteří se budou snažit odkrýt dosud skryté?
Poslední polibek je výborem 3 povídek Francise Scotta Fitzgeralda: Ach, rusovlasá kouzelnice (Oh Russet Witch), To nejrozumnější (The Sensible Thing) a Poslední polibek (Last Kiss). Společným tématem všech tří povídek je Žena. Píšeme záměrně Žena, neboť to je opravdu ona krásná, osudová avždy nějakým způsobem nedosažitelná. Fitzgerald, který je znám spíše jako autor románů, zde však dokazuje, že je mistrem i v rozsahem omezeném žánru povídky. Dokáže vykreslit přesvědčující obraz postav na několika stránkách a vybírá si situace a otázky, které stály v popředí zájmu jeho čtenářů a souzněly i s jeho vlastními osudy.
Romaneto Jakuba Arbese Ukřižovaná v sobě obsahuje vše, co můžeme od díla tohoto žánru očekávat. Magická pražská zákoutí a uličky, pompézní temné chrámy, nevlídné hřbitovy i válečná pole. Minulé děje a tragédie se prolínají do vypravěčovy současnosti a ovlivňují jeho život i osudy jeho přítele, který je se svými temnými vizemi hlavním hrdinou příběhu. Děj přirozeně plyne (byť se mnohokrát ze současnosti vrací do dávné minulosti a zase zpět) a až do posledního momentu zůstáváme na pochybách, zda může existovat pro všechny záhady racionální vysvětlení, a kdo že byla ona ukřižovaná dívka, zda sen, iluze nebo skutečnost?