Světoznámý román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova, poprvé vydaný v roce 1858. Jeho podstatná část vznikla při autorově pobytu v Mariánských Lázních. Gončarov na něm pracoval deset let, román patří do trojice volně navazujících románů Všední příběh, Oblomov a Strž. Hlavní postavou románu je statkář Ilja IljičOblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu 19. století. Na jeho osudech zachycuje Gončarov prázdnotu a nudu provinčního statkářského prostředí a pocit zbytečnosti jeho hrdinů.
Světoznámý román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova, poprvé vydaný v roce 1858. Jeho podstatná část vznikla při autorově pobytu v Mariánských Lázních. Gončarov na něm pracoval deset let, román patří do trojice volně navazujících románů Všední příběh, Oblomov a Strž. Hlavní postavou románu je statkář Ilja IljičOblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu 19. století. Na jeho osudech zachycuje Gončarov prázdnotu a nudu provinčního statkářského prostředí a pocit zbytečnosti jeho hrdinů.
Tato kniha vyšla jako v říjnu 1930 jako VI. svazek spisů I. S. Turgeněva a obsahuje deset povídek: Andrej Kolosov, Rváč, Tři podobizny, Žid, Pětuškov, Deník zbytečného clověka, Trojí setkání, Mumu, Zájezdní hospoda a Dva prátelé.
Kniha se jmenuje podle toho, že se její příběhy odehrávají v malém ukrajinském městečku Mirgorod (ukrajinsky Myrhorod) nebo v jeho nejbližším okolí. Je napsána na rozhraní romantismu a realismu a Gogol sám jí označil jako pokračování svého úspěšného dvoudílného cyklu humorně i strašidelně laděných povídek a pohádek z UkrajinyVečery na samotě u Dikaňky (1831–1832), jednotlivé příběhy však zde nevypráví fiktivní vypravěč, ale sám autor.
Drobné poetické prózy, které vznikaly na sklonku autorova života, obsahují úvahy o životě, stáří a smrti, obrážejí válečné události rusko-turecké války, zachycují vzpomínky na prožité veselé i smutné okamžiky i na snová vidění, oslavují lásku, mládí, věčně se obnovující život, přírodu. Jsou zde meditace o trvalé síle umění a nadšení i satiricky vyhrocené projevy všímající si sociální nespravedlnosti.
Výbor z kratších textů ruského klasika obsahuje nadpřirozené prózy Přízraky a Pes, „shakespearovskou“ povídku Stepní král Lear a pět dalších působivých milostných historií.
Výbor z Turgeněvovy tvorby obsahuje kromě titulní novely Jarní vody (1872) následující povídky a novely: Ťuk!... ťuk!... ťuk — Punin a Baburin — Hodinky — Sen — Úryvky ze vzpomínek vlastních i cizích — Píseň jásající lásky — Klára Miličová.