Marx tu podává na základě historicko-materialistické metody, rozbor třídních bojů Francie let 1848 až 1851, hodnotí vystoupení dělnictva v revoluci r. 1848 a vysvětluje okolnosti, které umožnily státní převrat Ludvíka Bonaparta z 2. prosince roku 1851. Hned po převratu "vystoupil Marx s krátkým, epigramatickým vylíčením, které vyložilo celý průběh francouzských dějin od únorových dnů v jejich vnitřní souvislosti, ukázal zázrak druhého prosince jako přirozeny, nutný výsledek této souvislosti, aniž při tom vůbec potřeboval pojednávat o hrdinovi státního převratu jinak než s plně zaslouženým opovržením." (B. Engels)
Misere de la Philosophie. Réponse a la Philosophie de la Misere de M. Proudhon
Jeden z prvých Marxových spisů, vzniknuvší v letech 1846/47. Zrodil se jako polemika s maloměšťáckým francouzským socialistou P. J. Proudhonem a obsahuje základy marxistické politické ekonomie a teorie a taktiky revolučního, proletářského socialismu. Je doplněn poznámkami, osvětlujícími pojmy a osobnosti, s nimiž se v knize setkáváme.1., autorizované vydání. Z francouzského originálu přeložila Marianna Blochová za redakční spolupráce Ludvíka Svobody a Felixe Olivy. Poznámky přeložil podle ruského vydání Ludvík Svoboda.
Obsahuje Marxem napsané adresy Generální rady o německo-francouzské válce a adresu Generální rady Internacionály o občanské válce ve Francii r. 1871, v níž je Marxem "vylíčen historický význam Pařížské komuny v stručných, silných, ale výrazných a především pravdivých rysech, jakých nebylo poté už nikdy dosaženo v celé obrovskéliteratuře o tomto předmětu". (Z úvodu k 1. knižnímu vydání práce v roce 1891, v němž B. Engels přináší ještě některé doplňky k práci Marxově.) Přeložil Ladislav Štoll za redakční spolupráce Miluše Svatošové. Úvod Bedřicha Engelse.