Marx tu podává na základě historicko-materialistické metody, rozbor třídních bojů Francie let 1848 až 1851, hodnotí vystoupení dělnictva v revoluci r. 1848 a vysvětluje okolnosti, které umožnily státní převrat Ludvíka Bonaparta z 2. prosince roku 1851. Hned po převratu "vystoupil Marx s krátkým, epigramatickým vylíčením, které vyložilo celý průběh francouzských dějin od únorových dnů v jejich vnitřní souvislosti, ukázal zázrak druhého prosince jako přirozeny, nutný výsledek této souvislosti, aniž při tom vůbec potřeboval pojednávat o hrdinovi státního převratu jinak než s plně zaslouženým opovržením." (B. Engels)
Misere de la Philosophie. Réponse a la Philosophie de la Misere de M. Proudhon,
Název je narážkou na dílo s podtitulem Filosofie bídy, jehož autorem byl francouzský anarcho-socialista Pierre-Joseph Proudhon. Marx kritizuje jeho vizi socialismu za přílišné protežování buržoazie. Psáno francouzsky. Bída filosofie představuje první rozsáhlejší Marxovo dílo s politicko-ekonomickou tématikou a jako takové je vlastně první variantou marxistické politické ekonomie. Je to tedy první článek v řadě pokračující přípravnými pracemi ke Kapitálu a spějící přes dílo Ke kritice politické ekonomie až k samotnému Kapitálu.
Soubor tří statí polemicky zaostřených proti "sociálnímu mastičkářství", kterým měla být řešena bytová nouze, která byla (podle slov Engelsových) symptomem průmyslové revoluce probíhající v Německu, způsobené rozvojem velkého průmyslu. Bytová nouze byla tehdy způsobena tím, že jednak byly do velkých měst, vyvíjejících se v průmyslová střediska, náhle vtaženy masy dělníků z venkova, jednak nevyhovuje již půdorys těchto starších měst podmínkám nového velkoprůmyslu a jemu přiměřené dopravě; ulice se rozšiřují, nové se prolamují, železnice jsou vedeny do středu měst. A současně s hromadným přílivem dělnictva do měst jsou tam hromadně bourána dělnická obydlí. Odtud náhlá nouze dělníků a drobných obchodníků i živnostníků, odkázaných na dělnické zákaznictvo." (2. vydání, ve Svobodě první)
Obsahuje Marxem napsané adresy Generální rady o německo-francouzské válce a adresu Generální rady Internacionály o občanské válce ve Francii r. 1871, v níž je Marxem "vylíčen historický význam Pařížské komuny v stručných, silných, ale výrazných a především pravdivých rysech, jakýchnebylo poté už nikdy dosaženo v celé obrovské literatuře o tomto předmětu". (Z úvodu k 1. knižnímu vydání práce v roce 1891, v němž B. Engels přináší ještě některé doplňky k práci Marxově.) Přeložil Ladislav Štoll za redakční spolupráce Miluše Svatošové. Úvod Bedřicha Engelse.