Spisy Marie Majerová
Šestnáct povídek z předválečných sbírek autorky dokazuje, jak dovedla postihnout smysl skutečnosti a života. Vedle mistrovských studií psychologických stojí kresba satirická, vedle sociální balady až turgeněvovské okouzlení krajem, přírodou, rodnou zemí. Není jediné z těchto povídek, která by nesměřovala k vážnějšímu cíli, než jen zachycení atmosféry, životního pocitu, seance.
Publikováno:
1959
Devět povídek sloučených ze dvou sbírek (z r. 1908 -1917), v nichž autorka vypráví o ženách a jejich osudech. Zároveň dokumentuje dobu a kritisuje společnot, v jejímž světě se tyto příběhy dějí. "Plané milování neznamená opravdovou, hlubokou lásku. Pravá láska je základem společnosti, plané milování velkým omylem. Velká částpříčin těchto omylů je dědictvím staré společnosti, kdy žena v blahobytném měšťanském prostředí, žijící bez práce, měla nadbytek času pro svou nudu. Tehdy se snažila zaplnit prázdnotu nitra umělými vzněty a v milování, nikoli v lásce, nacházela obsah svého života." (M. Majerová)
Publikováno:
1956
Jeden z prvních románů spisovatelky.Zachytila v něm kus historie anarchistického hnutí,které na počátku století na čas proniklo do většiny evropských zemí.Na osudech pařížských anarchistů z Montmartru ukazuje líc a rub tohoto hnutí.
Publikováno:
1960
Realistické psychologické povídky, kterými vrcholí a zároveň se uzavírá spisovatelčino starší vývojové období. V knize se zabývá typy žen minulosti, které jsou tragicky bezbranými obětmi svého buržoasního prostředí, výchovy a buržoasního názoru na ženu vůbec. Ukazuje, jak ženy, trpně citově připoutané jen k svému nejužšímubiologickému a rodinnému údělu chřadnou na tajná citová poranění v isolaci od života společnosti, bez vědomí vlastní funkce v něm, a jsou neschopny bránit se proti svému pohanění a zklamání z mužovy nevěry, protože v nich měšťácké manželství udusilo vědomí lidské důstojnosti a všechnu samostatnou aktivitu. (Podle J. Hájka: "Národní umělkyně Marie Majerová".)
Publikováno:
1953
Ve "Dnu po revoluci" (1. samost. vyd. r. 1925) vypráví M. o své cestě do Sovětského svazu, kterou podnikla jako delegátka na 3. sjezd komunistických žen v Moskvě r. 1924. Po zážitcích v kapitalistickém Polsku tím kontrastněji vystupuje sovětská skutečnost. Nadšená pozorovatelka referuje o sjezdu Kominterny, o dětech, obdivuje se bojovnosti literatury a divadla. Prochází továrnami a moskevskou ulicí a hovoří se sovětskými lidmi. Výsledným dojmem tohoto pobytu je konstatování, že "starý svět se rozkládá bez pomoci a nikdo ho neželí. Neboť, hle, již se rodí nové Rusko". V r. 1938 prožívá M. v Sovětském svazu 1. máj. Ze síly Sovětského svazu čerpá naději v dobrý osud své země. Budování po Velké vlastenecké válce sleduje M. v cyklu "Deset tisíc kilometrů nad Sovětským svazem" (1. samostatné vyd. 1947). Poslední oddíl sborníku nazvaný "Rok 1952", ukazuje Sovětský svaz dneška, vypráví o moskevských mnohopatrových domech, o metru, o Volžsko-donském průplavu, o stalinské přeměně přírody, o budovatelském úsilí sovětských lidí.
Publikováno:
1954
Svazek zahrnuje dva druhy autorčiny vypravěčské tvorby pro mládež, povídku Bruno, o "dobrodružství německého chlapce v české vesnici", která je stále živým vyznáním proletářského internacionalismu a výbor pohádek rozličného národního původu, které učí malé čtenaře správnému pohledu na svět, odvaze a úctě k lidskému rozumui práci.
Publikováno:
1960
Souborné vydání cestopisných črt o spisovatelčiných pobytech v Paříži i v jiných místech Francie, z britské "ostrovní říše", Irska, Itálie, Spojených států a Sicílie.
Publikováno:
1958
Soubor povídek, nazvaný podle povídky vstupní, nejnovější autorčiny práce, která vychází knižně. Jejich námětem je vesměs život a tvrdá práce příslušníků Pohraniční stráže, kteří svým hrdinstvím, obětavostí a uvědomělostí tvoří neproniknutelný val proti nepříteli a jeho snahám narušit budování socialismu v naší vlasti.
Publikováno:
1961