Povídky Spisů I pocházejí z autorových prvních povídkových sbírek (Fikce, 1944; Alef, 1949) a patří k jeho nejznámějším dílům. Mistrovské texty jako Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují, Babylonská knihovna či Alef zásadně ovlivnily několik generací čtenářů a spisovatelů a učinily z Borgese klasika fantastické prózy. Významnou polohu jeho tvorby představují povídky z argentinského prostředí. Pro českého čtenáře má pak specifické kouzlo povídka Tajný zázrak, kterou Borges umístil do Prahy.
Ve druhém svazku jsou zahrnuty Borgesovy pozdní povídkové knihy Brodiova zpráva (1970) a Kniha z písku (1975) a posmrtně vydaný soubor Shakespearova paměť (1983), jehož titulní povídka zde vychází česky poprvé. Po úspěchu svých povídek ze 40. let se Borges na delší dobu přestal tomuto žánru věnovat. K povídkám se vrátil s odstupem téměř dvou desetiletí, když po ztrátě zraku nadiktoval texty sbírky Brodiova zpráva, po níž následovalo jeho poslední povídkové dílo Kniha z písku.
Borges celosvětově proslul nejen jako povídkář, ale též jako vynikající esejista. Jeho rozsáhlé esejistické dílo nejen významně dotváří jeho tvorbu povídkářskou, ale esej lze chápat jako základní žánr Borgesovy tvorby. Oba žánry se blíží i svými tématy, která se u Borgese stále navracejí: čas, sny, knihy a literatura... Ve třetím svazku jeho spisů se v češtině představí poprvé dvě jeho esejistické knihy: Dějiny věčnosti z r. 1936 a jeho nejznámější soubor esejí Další pátrání z r. 1952.
Čtvrtý svazek Borgesových spisů zahrnuje dvě sbírky raných esejů z třicátých let 20. století. Texty knihy Evaristo Carriego (1930) jsou věnovány ryze argentinským tématům, zejména starému Buenos Aires a jeho předměstí s poetikou tanga, soubojů na nože a jezdců, kteří mizí v pampě. Sbírka Diskuse (1932) pak přináší další základní témata Borgesova díla, mezi něž patří úvahy o čase a nekonečnu, ale především o knihách a literatuře.
Borges se cítil především čtenářem. Za největší událost svého života považoval setkání s otcovou knihovnou, k řadě autorů a děl se stále znovu vracel. Pátý svazek jeho spisů obsahuje texty vztahující se pouze k literatuře: dva soubory komentářů (předmluv) k jeho oblíbeným knihám, mezi něž patří jak díla proslulá (Aeneida, Macbeth, Poeovy povídky, Whitmanova Stébla trávy, Kafkova Proměna), tak tituly a autoři českému čtenáři málo známí (např. představitelé argentinské gaučovské poezie). Samostatný soubor Devět dantovských esejů (1982) je věnován Božské komedii, které se Borges obdivoval celý život.
Do 6. svazku Borgesových Spisů byly zařazeny vůbec první překlady Borgesovy poezie do češtiny. Kniha obsahuje tři sbírky: autorovu nejoblíbenější sbírku Tvůrce (1960) a dvě sbírky z 80. let, Atlas (1984) a Spříseženci (1985). Spojení krátkých prozaických textů – mini-esejů a mini-povídek – a básní ukazuje čtenáři dosud neznámou tvář tohoto argentinského tvůrce.