Dvoudílná monografie seznamuje odbornou i širší veřejnost s unikátními archeologickými nálezy a poznatky, získanými na čtyřech slovanských pohřebištích 8. - 11. století v katastrech obcí Nechvalín a Prušánky na Hodonínsku. Na pohřebištích, systematicky zkoumaných v letech 1975 - 1989, lze pozorovat jak tradiční zvyky zdejších zemědělských komunit, tak odrazy společenských změn, projevující se ve změně pohřebního ritu, v typech ukládaných milodarů i v místních posunech pohřbívání. Počáteční kremace tak záhy nahradilo ukládání nezpopelněných těl do různě hlubokých a upravených hrobů (s rakvemi, výdřevou apod.), v závislosti na pronikání křesťanství se také měnily milodary zemřelým. Během 9. století pak došlo na obou katastrech k založení nových hřbitovů shodně asi 150 m od pohřebišť starších, obdobně se rozrůstajících od jihu na sever. Analýza neobyčejně početné a kvalitní výbavy z celkem 854 hrobů (zlatý a stříbrný šperk, zbraně včetně mečů, jezdecká výstroj, nástroje denní potřeby, keramika) umožnila přitom rozšířit a upřesnit naše vědomosti o materiální i duchovní kultuře místních venkovských populací za doby prvních státních útvarů západních Slovanů.
Dvoudílná monografie seznamuje odbornou i širší veřejnost s unikátními archeologickými nálezy a poznatky, získanými na čtyřech slovanských pohřebištích 8. - 11. století v katastrech obcí Nechvalín a Prušánky na Hodonínsku. Na pohřebištích, systematicky zkoumaných v letech 1975 - 1989, lze pozorovat jak tradiční zvyky zdejších zemědělských komunit, tak odrazy společenských změn, projevující se ve změně pohřebního ritu, v typech ukládaných milodarů i v místních posunech pohřbívání. Počáteční kremace tak záhy nahradilo ukládání nezpopelněných těl do různě hlubokých a upravených hrobů (s rakvemi, výdřevou apod.), v závislosti na pronikání křesťanství se také měnily milodary zemřelým. Během 9. století pak došlo na obou katastrech k založení nových hřbitovů shodně asi 150 m od pohřebišť starších, obdobně se rozrůstajících od jihu na sever. Analýza neobyčejně početné a kvalitní výbavy z celkem 854 hrobů (zlatý a stříbrný šperk, zbraně včetně mečů, jezdecká výstroj, nástroje denní potřeby, keramika) umožnila přitom rozšířit a upřesnit naše vědomosti o materiální i duchovní kultuře místních venkovských populací za doby prvních státních útvarů západních Slovanů.
Práce všestranně (s pomocí řady dalších vědních disciplín) hodnotí slovanský kostrový mohylník ve Stěbořicích nedaleko Opavy (Slezsko). Kostrový ritus, způsob uložení zemřelých, zřetelná ideologická sevřenostcelého aktu (rituálu) i výlučnost a jedinečnost materiální kultury jednoznačně hovoří v tom smyslu, že zde své zemřelé nepochovávala místní(domácí) populace, nýbrž cizí element, jímž byli noví příchozí přesunující se z centrálních oblastí Velké Moravy. Počátky pohřbívaní jsou kladeny do pokročilé 3. čtvrtiny 9. století, jeho závěr pak na přelom 9. a 10. věku.
Na ploše asi 5000 m2 155 rozmanitých objektů, z toho 114 ze 7.-10. století. Zemnice pravidelného čtvercovitého půdorysu, nejmenší o straně asi 2 m, s plochou nejvíce 4,4 m2, otopná zařízení převážně kamenné konstrukce, nejčastěji v severovýchodním nebo východním koutě. Zásobnicové jámy v řezu hruškovitého nebo lichoběžníkového tvaru. Vzácně stopy nadzemních objektů. Nezdobená časně slovanská keramika s nálezy kostěných polotovarů, dokládajících místní výrobu kostěných hřebenů v zemnici obj. 92. Několik nálezů drobných ozdob z měděného plechu lichoběžníkového tvaru umožňuje objekty s nezdobenou ručně lepenou keramikou v Mutěnicích datovat rámcově do 7. století. Asi z 8. století pochází litá bronzová přezka středomořského tvaru, nalezená v sídlištní vrstvě. Ve výplni zemnice z 9. století olověný křížek, typický na jižní Moravě pro christianizační prostředí.