Spisy Adolfa Heyduka
Jak už název napovídá, zde se autor zaměřil především na přírodní jevy, opeřence v něm, ale i hmyz, savce apod.
Publikováno:
1897
Kresba z Povltaví, o životních osudech člověka, jehož životní náplní je práce s kovem, vyrábí sekyrky, motyky, pluhy. Poprvé vydáno roku 1893 v Osvětě, knižně ve Spisech sv. 3, 1898.
Publikováno:
1898
Obsahuje tři balady o strastech rodičovství a dětech: Braček-ptáček -- Záměny -- Sudice.
Poezie mapující podle básníka život pracujících v lese, na polích, při pastevectví apod.
Publikováno:
1880
Copak si asi tak zpíval podšumavský dudák před koncem 19. století? Autor svou baladu o jeho těžkém osudu napsal a čtenář ať to posoudí. Souborné vydání tří svazků - Písně, Zvěsti, Děje.
Publikováno:
1923
Sbírka 25, autorem přebásněných, baladických lidových pověstí, až s hororovým nádechem. Každá z nich obsahuje nějaký etický prvek, jak říká Heyduk sám: "nalezl jsem (v nich) hluboký podklad mravní"
Básně z let 1887–1896. Bělostná parnasie je pro básníka symbolem domova na východě rodné země, kde nezrají pompézní broskve a hrozny, a místo nich těší poutníka drobné bílé kvítky a půvab podzimu. Básně se odvolávají k věčné naději a současně k bolesti v hrudi pěvce, když vyzpívává své sny. Sbírka sestává ze dvou částí: I. Zvuky ňader., II. Básník.
Publikováno:
1900
Verše přírodní lyriky přinášejí tajemné volání polí, touhu po jaře, oslavu vzkříšeného světa a radost všudypřítomné písně.
Publikováno:
1900
Básnická sbírka, jejíž texty jsou propojeny duchem veselého a nezdolného tuláctví – potulný pěvec se obdivuje přírodě, raduje se ze svobody, osamělosti a svéráznosti svého já a touží po vášnivých radostech lásky, vína a života.
Publikováno:
1904
Národní pověst z Domažlicka. Dudák bouří a rozveseluje lid svou muzikou, a tak ho páni odsoudí k smrti. Jeho posledním přáním je zahrát si pod šibenicí na dudy. Když spustí, všichni přítomní, pánové i kmáni, začnou předvádět desítky tradičních českých tanců. Dudák za veselého hraní může upláchnout.
2. doplněné vydání 19 básní (první vydání jich mělo 15), vlastenecky zaměřených historických portrétů osob spojených s vlastí a češstvím. Každá báseň má pod titulem rok historické události, ke které se vztahuje.
Básnická sbírka zachycující nálady zátiší hor šumavských, oné „kypré, bájíplné skrýše štíhlých rusalek a vil, chrámu svaté poezie“. Třetí, opravené a rozmnožené vydání.
Publikováno:
1909
Tragičnost vlastního života vedla autora k psaní smutečních básní.
Publikováno:
1884
Vzpomínky a krátké medailonky literárních souputníků především z okruhu májovců.
Publikováno:
1911
Básnická sbírka, v níž se starý pěvec vyrovnává s blízkostí smrti, listím padajícím na hroby, avšak s příslibem jara, které již patrně neuvidí, s neutuchající krásou přírody a domova.
Publikováno:
1921