Souborné vydání básnických spisů Jaroslava Vrchlického
V pořadí již třetí Vrchlického sbírka „samotářských sonetů“ přináší verše o historických a mytologických osobnostech, jako je Mojžíš, Beethoven, Tannhäuser či Marsyas, ale též o kráse přírody a květin, darwinismu, těžkém osudu a pokoření. 3. vydání.
Básně z let 1895–1897. V mohutném kosmologickém vzepětí představuje básník novou Zemi, na níž „volná bude myšlenka, čin a píseň, / zmizí závist, šklebivý Mamon zisku / dá se v útěk, v hojnosti všech a všeho / nebude bohů.“
Publikováno:
1899
Intimní lyrika inspirovaná pobytem v Itálii. Vrchlický zde vyjadřuje své nadšení z uměleckých památek, z krásy italské přírody a z krásy moře. Skeptické nahlížení na svět, které bylo přítomno v první jeho sbírce, se vytrácí a je nahrazeno vírou v uskutečnitelnost lidských ideálů a naplnění základních hodnot života.
Publikováno:
1898
Lyrická sbírka věnovaná příteli profesoru Václavu Gasztowttovi, tlumočníku polských básníků do francouzštiny, v upomínku na Vrchlického pobyt mezi pařížskými Poláky roku 1882 přináší verše z let 1819–1889, ojediněle však ještě starší. Již její titul a pak autorovo vstupní prohlášení, nahrazující tradiční moto, naznačují její základní ladění. Autor v něm oslovuje čtenáře a vyzývá jej, aby se nedivili jejím hořkým tónům: ,,míchala ji příroda i osud – a lidé tam sladkostí nepřidali“. 2. vydání.
Sonetů samotáře díl IV, básně z let 1902–1903. Sbírka přináší verše věnované uměleckým artefaktům, řecké mytologii (Euridiké, Kirké, Siréna), intimním dialogům a úvahám o mládí, času, pýše či soucitu.
Ve sbírce Západy, Cykly a rhapsodie, básně z let 1903-1906 v dárkové vazbě.
Publikováno:
1907
Básně z roku 1906. Pozdní Vrchlického sbírka patří k období lyrické obrody; překonává někdejší pesimismus, na lásku hledí jinak než dříve a tiše se raduje z jara, radostí a vůně – radost je mlčenlivá a mlčení je radostné. Sbírka není totožná se stejnojmenným souborem z roku 1951.
Publikováno:
1951
Pozdní básnická sbírka Jaroslava Vrchlického, patřící do období lyrické obrody a znovu nalezeného optimismu. V radostech i bolestech, v prýštění dojmů kolem sebe, v písni vodotrysku i duše cítí básník jednotu: „Pozdraveny tisíckrát / buďte všechny skryté zdroje, / do lístků a do poupat / vámi tryská bytí moje!“
Básně z roku 1907. Sbírka z Vrchlického optimistického období lyrické obrody. Tematizováno je harmonické stáří, podzim, krásné dny a západy slunce, prostá vesnická víra, čistá krása dívek a pestrý půvab přírody: „Vyšel jsem záhy ku milému chlumu / v jeseni, listí šperkem bohaté, / chtěl přírodou jsem provésti svou dumu, / leč div! vše stezky byly zaváté!“
Básně z roku 1908, poslední Vrchlického kniha. Dává znovu propuknout novému černému dualismu člověka z vesmíru, myšlenky a hmoty, touhy a reality. V jiných básních této knihy však dospívá dlouhý vývoj jedné větve tvorby Vrchlického k ryzí, hluboké, čisté a niterné lyrice, intuitivně melodické, nadosobního duchovního kouzla.
Publikováno:
1913